fotka

Grossglockner v sedle Can-amů

  • vydáno: 4.10.2011
  • autor: Václav Šesták

Před dvěma měsíci, ještě v parném létě, navrhla moje přítelkyně Vendy výlet na čtyřkolce. Hm, ale kam jet, říkal jsem si v duchu. Krásných míst je opravdu spousta, ale čím začít, Čechy krásné, Čechy mé… nebo cizina?

Pro inspiraci jsem začal pátrat na netu. Při svém hledačském surfování jsem zabrouzdal i do Rakouska a našel zprávu, že rakouští 4kolkaři pořádají sraz. Chtěli se sejít v září. Výlet na 4kolkách a spojit ho s výjezdem po legendární silnici Grossglockner Hochalpenstraße, TO JE ONO. Písnul jsem e-mail pořadateli akce, zda-li se mohou zúčastnit i zahraniční 4kolkaři a navrhl to doma. Obě odpovědi netrvaly dlouho, tedy, že nás VÍTAJÍ a my, že JEDEME.

Poté jsem zveřejnil akci na webových stránkách quadweb.cz a quadmania.cz a vybídl ostatní, ať se k nám přidají. Přibližně z každého fóra těchto stránek měli zájem o účast tři 4kolkaři. Jak se blížil čas odjezdu, odpadli všichni. Nakonec nezklamal a připojil se k nám RICHARD, poznali jsme se již na akci Lipno 2011.

S Richardem jsme se shodli, že se sjedeme v Nové Peci na Šumavě. Přijel do Pece v nočních hodinách ze čtvrtka na pátek a ubytoval se ve zdejším penzionu. Já dorazil do Pece až po skončení denní šichty.

Na pátek byl plánován odjezd dle původního plánu okolo 11:00 hod. Bohužel Vendy měla zrovna do pátku pracovní školení v Praze pod heslem účast nutná, ach jo.

Odjezd se nakonec přesunul na 16:00. Poslední kosmetické úpravy, naplnit nádrže až po okraj a HOTOVO.

Richard vyráží na svém stroji se stříbrnou metalízou Can-Am Outlander 800R LTD – 2009 a my na stroji modré metalízy Can-Am Outlander 800R LTD – 2011. ALPY TŘESTE SE, MY VÁS POKOŘÍME. Naše trasa byla naplánována s pečlivostí nám vlastní přes hraniční přechod Zadní Zvonková do Rakouska. Na rakouské straně Šumavy už po pár kilometrech narážíme na objížďku, plány se hatí. Bohužel je dost, spíš vůbec značená (u nás musím pochválit perfektní značení objížděk). Po krátkém bloudění nasazujeme tempo alá pohoda, cca 80km v hodině a pokračujeme dle plánu.

Prvně tankujeme po najetí cca 110km a dvou hodinách jízdy ve městě Schärding. Za městem je benzínová pumpa Shell, kde mají k dispozici námi oblíbený 100oktanový Shell V-Power. Do nádrže padá 8,98 litru za 15,17Eur, pak pauzička v podobě pití a na …. a s plnými nádržemi jedeme dál. Cesta v podstatě probíhá v klidu a pohodě.

Další zastávku na doplnění PHM máme ve měste Lofer zase u čerpací stanice Shell. Ale tahle pumpa je obzvláště výjimečná. Celá voní po uzeném. Když platíte, tak místo olejů apod., máte na výběr klobásky, párečky, špíčky,… Doporučujeme neminout. Od posledního tankování 120km, čerpám do mašiny 10,08l za 16,22Eur.

Do cíle nám zbývá nějakých 33km, stmívá se.

Do kempu dorážíme už za tmy ve čase 21:15. Pan domácí nám ještě ukáže, kde je možno postavit stan a my se rozloučíme s Richardem. Ten nastartuje svého Can-ama a odjíždí do ,,svého“ předem zamluveného pokojíčku v penzionu. Stan stavíme již jen za svitu čelovek , pak pivko, sprcha a do hajan.

Den 2

Vstáváme v 7:45 do mlhavého rána s teplotou +7°C. Odcházíme na snídani formou švédských stolů za 8Eur na osobu. S oblečením to nikterak nepřeháníme, nahoře bude teplo, doufáme. Termo dospod a moto navrh. Už se nemůžeme dočkat.

Konečně odjíždíme k prodejci 4kolek (Artic Cat), kde je naplánovaný sraz na dnešní vyjížďku. Po zadání adresy do GPS zjišťujeme, že prodejna je pouhý jeden kilometr od kempu. Tak se nám ani nestačí pořádně ohřát motor a zhasíme, je to menší prodejna 4kolek. Před ní parkuje již několik strojů.

Provádíme obhlídku konkurenčních strojů. Během pár minut přibývají další a další stroje. Po chvilce se prolomují ledy, všichni jsou hrozně vstřícní a přátelští. Probíhají první pozdravy a seznámení s kolegy z Německa a Rakouska. Jsou zde i 4kolkaři z Austria X-teamu (www.austria-x-team.at). Vzájemně si povídáme kde kdo spíme, o cestě, překvapivě ví, kde je například Lipno atak. Také se zmiňujeme, že s námi jede kamarád až z Roztok u Prahy. Utvrzujeme je, že již každou chvilkou musí být zde. Zpoza zatáčky vyráží nám dobře známý Can-Am Richarda, ale najednou zjišťujeme, že neodbočil na křižovatce k prodejně, ale pokračuje dál po hlavní. Ihned si rakouští 4kolkaři neodpustí poznámku, že kamarád přijel a zase odjel. Po cca 10 minutách Richard dorazil též na místo srazu a už má najeto 23km. Po přejetí odbočky prodejně musel přes tunel dojet až do Zell am See a zde se přes kruhový objezd vrátit☹

Panoráma alpských velikánů je nám stále skryto pod hustou mlhou.

HÚ, HÚ, HÚ. Naše klábosení s kolegy ukončuje houkačka a pan Holleis (majitel prodejny) se ujímá slova. Shrnu to tak, že všechny vítá na srazu, vysvětluje program dne a zároveň nezapomene přivítat první 4kolkaře z Čech. Pak velí a my všichni sedáme do sedel. Krátce nás všechny protáhnou vyhlídkovou jízdou přes Maishofen.

Před výjezdem na GG ti, kteří potřebují, doplňují palivo. Mě a Vendy chybí z nádrže 2 čárky, a proto se rozhodujeme netankovat. Richard tankuje jen kvůli ranní zajížďce, sichr je sichr. Upozorňují nás, že přibližně na dalších 60 km není možnost tankování. 4kolka bude určitě pěkně papat, protože máme před sebou přibližně 1790 výškových metrů výjezdu. Projíždíme jedním z mnoha alpských údolí k mýtné bráně na GG.

Před bránou všichni povinně zastavujeme. Pan Holleis vybírá od všech účastníků 17 eur za čtyřkolku, zlevnili nám dvě eura na stroj.Zároveň dostáváme vzpomínku v podobě samolepky Grossglockner Hochalpenstraße. Jinak těsně před naším projetím mýtnicí, nás míjí plně zamaskovaný prototyp nového auta – připadalo nám, že by to mohl být Mercedes. To ještě nevíme, že zamaskovanými vozy se to tu obvykle jen hemží. Dnes kromě maskovaného i Škoda Roomster a Škoda Superb. Jednalo se o přední a zadní části vozu. Asi se připravuje facelift…No, tyhle hory dneska nejen autům udělí pěknou lekci.

Po projetí branou se naše kolona třiatřiceti strojů vydává směr Edelweißspitze (2571 m.n.m.). Jedná se o nejvyšší bod našeho třídenního putování. Zde se celá skupina trochu trhá, protože na vrcholu není moc místa, a tak každý parkuje, kde se dá. Já s Vendy volíme místo, aby se i náš stroj potěšil pěkným výhled do kraje. Také si to zaslouží, když nás dovezl až sem, do věčně stoupajícího, klesajícího a klikatícího koutu Rakouska ☺.

Než jsme provedli nezbytná fota a prohlídku okolí, tak část 4kolkek odjela směrem na Kaiser Franz Josefs Höhe. Nevadí, my se tedy přidáváme ke dvěma zbylým 4kolkám a jednomu motocyklu. Cestou zastavujeme na kochačku, když tu vedle nás najednou zastaví motocykl značky Honda Varadero a na něm sedí JAN z fóra quadmania.cz. Po průjezdu dvou tunelů kruhového objezdu směřujeme též na Kaiser Franz Josefs Höhe.

TAK JSME TADY. Je to nejblíže co se dnes dostaneme k GG a ledovci Pastele, aniž bychom museli nasadit mačky, vzít cepíny a lana. Což ocenila hlavně dámská část naší české výpravy☺ Pořizujeme několik snímků, realita se však popsat a vyfotit nedá, je to úchvatné, kolosální, obrovské hory, řídký vzduch, slunce, které Vás pálí do tváří a my lidičky jsme zde jen jako malý mravenci a nad námi ční ti horští titáni.

Po nezbytné prohlídce obchodu se suvenýry a lehkém horském opálením a opojením, se vydáváme zpět. Cestou zastavujeme u chaty (název si nepamatuji), kde je již celá parta 4kolkářů po jídle. Potom se objevuje pan vedoucí z hospody a v náruči chová svého domácího mazlíčka, sviště. Ti se pohybovali všude volně jako kravky a ovce.

Po pohlazení tohoto roztomilého zvířátka všichni nasedáme na stroje a odjíždíme zpět do Maishofenu. Než jsme dojeli do města, tak ostatní ještě do plna dotankovávají své věčně žíznivé stroje. Netankujeme, nemají tu 100oktan a my ho máme ještě plný rezervní kanystr, tak doléváme ten, 11 litrů. K našemu překvapení Maishofenem pouze projíždíme a pokračujeme na horskou chatu s názvem Panorama Alm (1650m.n.m.) Cesta zprvu rychle vedla po asfaltové silnici a my to valili cca 90-100km. Náhle vidíme, jak stroje před námi vyhazují blinkr doprava. Odbočujeme. Projíždíme kolem závory se zákazem vjezdu. Samozřejmě, že pořadatel akce zajistil povolení. Nejdříve jedeme po asfaltové lesní cestičce, která se později mění v prašnou cestu až k restauraci.

Zde všichni vyprášíme obleky a jde se něco kousnout a zapít ten prach v krku, fotit můžeme totiž jen v otevřené helmě. Přibližně po půldruhé hodině odjíždíme s překrásným západem slunce zpět na místo ranního srazu. Zde se již se všemi loučíme a akce končí přibližně 18:30. S Richardem ještě domlouváme čas odjezdu v neděli na 12:00 hodinu. Potom i on odjíždí na penzion a my s Vendulkou do kempu. Plni zážitků s dnešního dne po sprše jdeme spát.

Den 3

Ráno vstáváme o něco později. Z kutlochu se nám moc nechce, je opět mlha. Abychom nabrali sílu na balení a jízdu jdeme na snídani, a pak již za plného sluníčka, které začalo pražit, balíme. Richard přijíždí v přesně určený čas. Vendy ještě před odjezdem pořizuje fotografie okolí kempu, je tu opravdu krásně. Ve 12:45 odjíždíme směr Nová Pec.

Nazpět volíme volnější tempo, ať se můžeme kochat okolím. Ve městě Lofer doplňujeme palivo stejně jako při cestě tam a kupujeme tyrolský špek na památku domů, mňam. Ve městě Laufen zastavujeme a Vendy přejde přes most Franze Josefa postavený v letech 1902 až 1903. Po té co Vendy přejde most a dostane se z Německa do Rakouska mi s Richardem nasedáme a jedeme za ní. Při průjezdu pořizuje Vendy krásné fotky mostu se stroji BRP.

Cesta ubíhá poměrně rychle a se sluníčkem v zádech, zastavujeme před městem Schärding okolo 16:45. Zde tankujeme opět plné nádrže 12.63l za 21.33Eur. Vendy chce ochutnat něco typického a v rodinném prostředí, žádná benzina či fastfood. Zastavujeme u prvního zavřeno, zastavujeme u druhého zavřeno, zastavujeme u třetího a to již má otevřeno. Prostě chalupa, před ním tři stoly a jako obsluha paní a její maminka. Zde si objednáváme švýcarskou sekanou, omeletu se sýrem a omeletu se šunkou, k tomu něco na žízeň, vše výborné.

Po nabrání sil jedeme přes Passau až do Nové Pece. Po přejezdu hranice v Zadní Zvonkové nás vítá pravá šumavská mlha táhnoucí se nad blaty a nám zbývá již pouhých šestnáct kilometrů ,, k Merry Ann“ , tedy do cíle. V Nové Peci se Richard od nás odpojuje a jede na penzion, aby stihl večeři. Slibuje, že po večeři přijede k nám domů, kde probereme veškeré zážitky. My už můžeme i slavit, tedy něčím ostřejším. Celkově jsme s Vendy najeli krásných 773,6km.

Naneštěstí v pondělí zjišťuji, že jsem někde napíchnul do zadní levé pneumatiky vrut. Nejspíše to bylo na posledních kilometrech či dokonce několika stovkách metrech před domovem. Tímto bych rád poděkoval Richardovi za odbornou opravu. Na závěr jsme se všichni tři shodli, že příští ročník s číslem 6. opět pojedeme. Měl by se konat první týden v srpnu roku 2012, tedy jestli bude dobré počasí.

Tak kilometrům na 4kolce zdar Vendy a Vašek

Další články z rubriky:


    Novinky na SKUTRMANIA.CZ
    Novinky na QUADWEB.CZ
    Novinky na OFFROADWEB.CZ
    Copyright © 2010-2017 quadweb.cz