fotka

Banát – podzim na čtyřkolkách.

  • vydáno: 15.1.2011
  • autor: Henry

Původní plán zmapovat na čtyřkolkách krajinu rumunského Banátu, se zrodil v létě při družném rozhovoru s Rodem na jeho motokrosovo-čtyřkolkové trati ve Velkých Heralticích.

Jelikož mně se plánovaný termín zhroutil z pracovních důvodů, jeli nakonec Rod a jeho půvabná žena Renata sami jako předsunutá hlídka. Vrátili se nadšení, plní zážitků a s hotovým plánem jet tam znovu na podzim. Mé protesty, že v říjnu jsou již krátké dny a mizerné počasí byly přebity argumenty místních, že v Banátu, který je poměrně hodně jižněji než ČR je v říjnu jako u nás v září a zima přichází až po Novém roce.

Fajn, v říjnu už nikdo normálně neřeší chaty, zahrádky a rodinné dovolené, takže ideální termín. A skutečně ze všech oslovených kamarádů neměl nikdo závažný problém a všichni potvrdili účast. Zbývalo se domluvit kdo kdy s kým, naložit čtyřkolky a vyrazit. Sraz u Františka v Gerníku. Cesta probíhala hladce až do Szegedu, jehož centrum bylo totálně rozkopané a bez značených objížděk, takže jsem dal gipce příkaz navigovat nejkratší trasou na Cenad a po chvíli točení se po okreskách jsem skončil čumákem v řece. Nejkratší trasa mne dovedla k přívozu. Rázem jsem zchudnul o 4 Eura a málem jsem si to musel i sám odkormidlovat, protože když jsem zvědavým maďarským lodníkům sdělil cenu čtyřkolek na hangru, měli blízko k smrti. Cesta do Moldova Nou proběhla bez dalších dobrodružství.

Příjezd do Gerníku z Moldovy je zajímavý tím, že projíždíte areálem bývalého rudného dolu a logicky si myslíte že jste špatně, ale než si stačíte najít místo na otočení, je tu závora a silnice pokračuje. Druhá varianta je sice kratší, ale vede přímo proti vrstevnici po kameňačce, na které Petr s Octávkou a vozíkem nechal přední pneumatiky a vzdal to cca 1,5km před cílem a musel se vrátit k dolu. Suma sumárum 50 km zajížďka a gumy v pr …

Kdo čeká v Gerníku komfort, ten se načeká ! Ale to jsme věděli. Takže pronájem venkovského domku s kuchyní a dvěma místnostmi s kachláky na dřevo za 100,-Kč na osobu a noc bylo v pohodě. Jen ta polorozpadlá kadibudka na dvoře byla pro tolik lidí trochu malá a jáma pod ní se docela rychle plnila !

Neděle proběhla ve znamení příjezdů účastníků a počasí střídavě oblačno, místy déšť. V pondělí se potvrdilo, že stačí dát klukům hračku a prostor a máte je z krku, nezávisle na věku. Několikahektarové odkaliště zmíněného dolu plné jemného písku a k tomu strmé hluboké rigoly a byl program na půl dne. Laskavé slunce dávalo vyniknout počínajícímu zbarvení okolních listnatých lesů a my s důvěrou vyhlíželi dny příští netuše, že je to slunce poslední. V noci přišel liják a ráno ( úterý ) mžilo, ale zdálo se, že se slunce má snahu probít, takže touha po zážitcích zvítězila a všichni vyrazili do kopců. Brzy se ukázalo, že Křižákův zadohrab má své limity a bude nutno při výběru trasy brát na to ohled. Takže jsme se rozdělili na skupinu Křižákových kamarádů, která jela po lesních cestách a ostatní, kteří do místa smluveného cíle mířili vzdušnou čarou přes hřebeny. Zhruba po hodině nám příroda dala jasně najevo, že nám rozhodně žádnou selanku nedopřeje. Nefalšovaná sněhová bouře a ostrý severák nás čekaly přímo na hřebenech ! Do nižších poloh jsem už sjížděl ve stupačkách, protože tvrzení prodejce firmy Worker z Vítkova, že můj speciální čtyřkolkový komplet je nepromokavý se ukázalo jako holý podraz. Doslova jsem seděl ve studeném rybníku a když jsem svěsil ruce podél těla, tak mi z rukávů vytekly litry ledové vody. K jednoduchému úkonu rozepnutí kalhot jsem musel zmobilizovat veškeré soustředění, jak se mi zimou klepaly ruce. Navíc druhá skupina do místa „B“ ani nedorazila, takže jsme se po půl hodině čekání vydali v protisměru jejich trasou. Můj veliký dík a vděčnost celé rodiny patří Rosťovi, který mi zachránil zdraví ne-li život zapůjčením vyhřívané vesty.

Zpáteční cestou jsme se probíjeli již docela slušnou vrstvou čerstvého mokrého sněhu. Jelením skokem jsem se po příjezdu do Gerníku přemístil ze čtyřkolky přímo k peci u místního pekaře a konečně roztál. Druhá skupina dorazila nekompletní, protože Rodovi se nějak cestou podařilo rozhodit geometrii na svém Kymku a sám zdecimovaný nepřízní počasí našel azyl u starosty Carbunari a čekal zda jej odvezu svým v tu chvíli jediným použitelným autem ( Patrol ). Jelikož venkované jsou pohostinní, slivovice všudypřítomná a mně to trvalo zhruba dvě hodiny, výsledek je jasný. Večer jsme v hospodě sčítali utržené šrámy : Rodolfo – rozhozený předek ( Kymco 500 ), Piškot – rozpadlý variátor ( Suzuki Eiger ), Já – ulomené přední rameno ( Bombardier 400 ), Petr – probroušená hadice brzdy ( Gladiátor ), Rosťa – kloub řízení ( Can Am 800 LTD ). Nicméně stále ještě zbývalo dost pojízdných strojů a Rosťův se podařilo opravit. Bez ztráty kytičky zůstali Aleš ( Renegade 800 ), Petr ( Outlander Max 800 ) a Jirka. Pocity z uplynulého dne shrnul Aleš do jediné věty : Ty debile, ta tvoje věta o tom jak je v říjnu v Banátu pěkně a teplo mi celý den svítila na hledí ! Příští den jsem s Patrolem sbíral po horách ty nepojízdné, kde je jejich majitelé zanechali a cestu si statečně prořezával, protože tentokrát příroda překvapila nejen nás, ale i sebe. Listnaté lesy, které nestačily ani zežloutnout, natož shodit listy, byly druhý den polámané a těžko průjezdné. Setkání s námi bylo zážitkem i pro místního lesníka, jehož Dacia Double Cab na letních gumách nejezdí lesem ani v létě tak rychle jako v blátě a sněhu na laně za Patrolem. Bombardier se bohužel opravit nedal (vysypaný homokloub), po zbytek týdne jsem tedy upřednostnil osvědčeného Patrola, který mne a další pasažéry spolehlivě vyvezl v suchu a teple do dalších českých vesnic rumunského Banátu, kde jsme v místních školách předali dárky o které si před naším odjezdem z Čech napsali. Nádherný den jsme prožili třeba v Eibentále, kde se nám věnovala paní učitelka Nanynka Herrmannová. Dověděli jsme se spoustu zajímavých informací, navštívili uzavřený a životu nebezpečný antracitový důl na jehož haldách našel Rodolfo dokonce nějaké fosilie a inspirovali se pro další návštěvu tohoto rázovitého kraje.

Silně na mne zapůsobilo nejvýše položené Rovensko, kde prakticky z každé chalupy jsou překrásné výhledy do kraje. Do Rovenska v tu chvíli bylo možné dojet jen s pohonem 4x4, ale projet jím ani tak. Vrstva sněhu byla příliš vysoká a navíc uprostřed jediné komunikace trčel opuštěný zapadlý dřevěný pluh, který koně dál nedotáhly. Tak jsme se prošli „ z horního do dolního „ a naopak a vrátili se dolů stejnou cestou. Romantické duše a krajináře nemůže nezaujmout horská vesnička Bígr.

Po týdenním pobytu jsme odjížděli s pocity různorodými, neboť neklaplo vše podle našich představ a s barelem banátské slivovice, kterou jen kvůli nám František vypálil na 55. Chcete-li ochutnat, zastavte se u Roda ve Velkých Heralticích na trati, ale neručím, že ještě bude. Kdyby nic jiného, aspoň si zajezdíte v pěkném areálu.

Další články z rubriky:


    Novinky na SKUTRMANIA.CZ
    Novinky na QUADWEB.CZ
    Novinky na OFFROADWEB.CZ
    Copyright © 2010-2017 quadweb.cz