fotka

Calimani 2011

  • vydáno: 23.2.2011
  • autor: Henry

Letošní zimní výpravě na sněžných skútrech a ATV předcházela silná nervozita z rozmarů počasí a nespolehlivých přídělů sněhu, střídaných oblevami. Nakonec ale padlo rozhodnutí vyrazit v plánovaném termínu i do plánované lokality. A tak 12.února časně ráno vyrazila výprava čítající 9 lidí, 3 ATV na pásech a 6 sněžných skútrů. Jaroušek s Renegadem a pásy Tatou 4S, Pavouk s Kawasaki KVF 750 a pásy TJD, Jindra s Polarisem 800 EFI a pásy Polaris, Tomáš, Pavel a Adam, všichni se Ski-doo, Jarda s Polarisem Indy , Petr s Yamahou Nytro a Lukáš s Yamahou RX1.

Celá cesta přes Maďarsko a Rumunsko probíhala hladce a na suchých cestách, takže když nás v serpentinách k hotelu Drákula přivítaly první závěje, začínali jsme věřit tomu, že jsme se na cestu nevydali zbytečně. Překonat nenápadný zledovatělý vršek dělící pension Bujor od obce Neagra Sarului byl první obtížný úkol pro mou Octavii s přívěsem a čtyřkolkou. Pan domácí na nás dokonce obětavě čekal s večeří a ráno jsme se probudili do nádherného slunečného dne. Po snídani jsme hned vyrazili do okolních kopců a snažili se prorazit lesem na hřebeny. Jižní svahy byly bohužel bez sněhu a na severních nás nakonec vždy zastavil hustý les nebo oplocení obory. Při jedné z průzkumných tras jsme se s Jarouškem oba zahrabali tak dobře do hlubokého sněhu, že nás zachránily jedině navijáky.

I když první den nesplnil zcela naše představy, zajezdili jsme si pěkně. V pondělí jsme naložili skútry na vleky a přiblížili se o pár kilometrů k hranici souvislé vrstvy sněhu. ATV jely po ose. Již první pohled na sněhem zářící pohoří Calimani sliboval naplnění našeho očekávání i přes malé zdržení způsobené poruchou baterie v Petrově skútru. Jízda po zasněžené silnici k bývalému dolu na síru byla pěknou pohodovkou , následovala prohlídka opuštěného důlního areálu. Budovy jsou prázdné ale přístupné a v některých místnostech nejsou ani vytlučená okna, takže pokud by vás v okolí překvapila noc a nepřízeň počasí, dalo by se tam nouzově přečkat nejhorší. Důl se dá pohodlně objet a vystoupat nad něj a pokračovat traverzem na hřeben. Tuto trasu jsme si zkrátili strmým výjezdem do výšky 1920 m.n.m., ve kterém se docela zadýchaly stroje i jezdci.

Ani traverz nebyl úplně jednoduchý, protože se ve dvou místech přejížděla ostrá šikmina, na které zejména skútrům hrozilo převrhnutí a pád do hlubiny. Tady byly čtyřkolky v jasné výhodě. Naopak výjezd do vrchu a následné rejdění po pláních byly doménou skútrů, které jsou nesrovnatelně rychlejší. Ovšem to bychom porovnávali neporovnatelné. Ten den jsme ještě vyjeli na meteorologickou stanici ve výši 2023 m.n.m. a zbytek odpoledne lítali po sluncem zalité pláni. Mimo jiné jsme si natrénovali vyprošťování beznadějně zahrabaných skútrů i čtyřkolek. Sněhu tam bylo opravdu hodně. Zahrabat čtyřkolku je sice o poznání obtížnější než skútr, ale je to možné. S vrátným v dole jsme se domluvili na parkování našich strojů a do penzionu se vrátili auty.

Kromě Petrovy baterie jsme ještě řešili vyzouvání pásů TJD. V úterý jsme si k vrátnici dolu přivezli 200 l sud benzinu a vyrazili do dalšího slunečného dne, jehož začátek bohužel poznamenaly čtyři střihlé šrouby na zadním pásu Tatou Jarouškova Can-Amu. Díky Pavoukově pojízdné dílně v kufru Yamahy nemusel Renegade zůstat na hřebenu Calimani do jara ani se nemusel aktivovat vrtulník s podvěsem a demontovaný pás odvezl Pavouk na předním nosiči a Jarouška na tandemu zpět do penzionu, kde ve spolupráci s ochotným majitelem řešili opravu. Zbytek výpravy pokračoval v cestě po pláních na kótu ……..

Pozdě odpoledne jsme se rozdělili na dvě skupiny, Pavel a já jsme se pomalu obrátili k návratu, skútrová rychlá rota pokračovala k plesu Lacul Jezer. Stejně ho nenašli a na základnu přijeli za hluboké tmy, kdy jsme si již představovali jejich kosti ohlodané medvědem a skútry pohozené v divočině.

Běžné vybavení domácí dílny pana Chybici spolu se servisním zázemím Pavouka se k opravě Jarouškova pásu ukázalo jako nedostatečné a bylo nutno navštívit profesionální zámečnickou dílnu, kde se dílo podařilo. Večer nám pan domácí roztopil saunu, což bylo super.

Další den nás vítal opět zářivým sluncem a mrazem – 21° C. Pavel opět průběžně telefonicky řešil záhady své Discovery, která odmítala fungovat jinak než v nouzovém režimu, Tomáš zase ztuhlou naftu v Teracanu, ale jinak pohoda. Can-Am noc na hřebeni přežil bez újmy a po montáži opraveného pásu jsme mohli vyrazit vstříc dalším zážitkům. A že jich na nás čekalo ! Tentokrát jsme Lacul Jezer našli hladce a cesta k němu téměř vzdušnou čarou občas narušovala fyzikální zákony. U plesa jsme opět řešili zouvající se pásy TJD. Po analýze příčin stačilo pásy trochu našponovat a bylo po problému! Následovala poměrně dlouhá a pohodová cesta pod plným plynem po pláních v oblacích zvířeného prašanu na otočný bod, na kterém padlo rozhodnutí vrátit se zpět hřebenovkou. Toto rozhodnutí se vzápětí ukázalo jako nešťastné pro skútry, pro které bylo na sfoukaném hřebeni málo sněhu a prodírání se kosodřevinou nebylo to pravé ořechové. Se západem slunce se tato trasa také jevila jako méně bezpečná, takže jsme se stočili dolů směrem k námi již projeté stopě. Tak to byl offroad ! Do té doby bych nevěřil, že je čtyřkolka schopna projet sypkým sněhem sahajícím nad pásy !

Největší problém byl vyškrábat se zpátky na čtyřkolku když jsem z ní v jednom místě seskočil a zajel do sněhu až po pás ! Pohled na řadu pohybujících se světel uprostřed noci na hřebeni Calimani je vskutku úchvatný. Tady se projevila první závada na Polarisu, když po šikmém nájezdu na kámen vyskočilo jedno vodící kolečko pásu s ložiska. Naštěstí tato závada je celkem jednoduše opravitelná a neohrožuje další provozuschopnost stroje. Protože se totéž přihodilo i příští den, bylo jasné, že je třeba dát pozor na šikmé nájezdy na pevnou překážku. Čtvrtek byl posledním dnem, který úspěšně završil náš pobyt. Od meteorologické stanice jsme se spustili kolem jezírka a pokračovali dolů do údolí ke kostelíku. Od něj zpět jinou trasou přímo proti vrstevnici kolem potoka.

Cesty lesem měly tu výhodu, že sníh se v něm drží a celodenní výlet byl tedy velmi příjemný. Cestou jsme potkali skupinku ochranářů na skútrech, kteří nejen že nás na místě neodstřelili (což by kdekoliv u nás bylo téměř jisté), naopak se s námi dali do srdečného rozhovoru a pozvali nás do své chaty na kořalku. Poslední den byl příjemným vyvrcholením jak výběrem trasy, tak skutečností, že všechno fungovalo.

Octávka ledovou horu nevyjede ani s prázdným vlekem tažená Polarisem, takže vlek mi museli přetáhnout kamarádi se Subíkem až na suchou cestu, pro nefunkční Discovery s dlouhým vlekem a třemi skútry přijel kamion a mohli jsme zatlačit slzu a rozloučit se s pohořím Calimani

Shrnutí :

Sněžný skútr je ohromně rychlý, má nižší spotřebu, jezdec není zaházený sněhem, ale dovede být taky vratký a umí se rychle zahrabat.

Čtyřkolka je pomalejší, má vyšší spotřebu, dává větší pocit stability a jistoty. Na jednu nádrž jsme ujeli cca 60 km.

Bez 20 l reservního benzinu a nářadí se na delší cestu terénem ani nevydávejte. Doporučuji naviják, lopatku, GPS, mobilní telefon, náhradní svíčku, variátorový řemen. Nepromokavé kalhoty jsou nutností. Zvířený sníh se totiž zdržuje v oblasti rozkroku a jak teplem taje, sedíte ve vodě. Po tomto zjištění jsem jezdil hodně ve stoje.

Pokud jako tažné vozidlo máte jednokolku, určitě přibalte řetězy.

Jistá rizika se skrývají v jízdě moderním vozidlem prošpikovaným elektronikou, na které není široko daleko autorizovaný servis.

Ubytování i strava v penzionu Bujor perfektní, za 35 EUR na osobu a noc včetně polopenze.

Pokud ale neznáte přesně jeho polohu, hledá se těžko. Je úplně bokem a nemá poutač.

Za průjezd bývalým sirným dolem se platí. Nám se podařilo za 5 Lei na osobu bez dokladu.

Provozní poruchy :

Skútry – vadná baterie, výměna variátorového řemenu.

Čtyřkolky – střihlé šrouby na pásu Tatou.

Další články z rubriky:


    Novinky na SKUTRMANIA.CZ
    Novinky na QUADWEB.CZ
    Novinky na OFFROADWEB.CZ
    Copyright © 2010-2017 quadweb.cz